Leden 2011

Jak jsem cestoval časem

23. ledna 2011 v 15:23 | Já |  Ty ,,vtipné"
Po absolvování základní devítiletky, střední průmyslovky následovalo vysoké učení technické, dále pak tříletá aspirantura na univerzitě, a dvouleté studování v zahraniční postgraduálních věd. A jelikož nám zavřeli výzkumák, tak jsem skončil na ÚP (čti úřad práce) a měl asi 101001001100 minut volného času. Tak mě tak napadlo, jaké to je masturbovat na veřejnosti. Po pár neúspěšných pokusech jsem zjistil, že to jde, ale nespočet očí v zádech je silně demotivující. Tak jsem se rozhodl pro klidnější domovské prostředí u nějakého toho pornofilmu. U jedné scénky, v níž figuroval milostný trojúhelník, jsem se rozhodl že pomocí Pytágorovi věty vypočítám délku jeho stran a tak ze vzorce s=v*t jsem zjistil, jakou rychlost je zapotřebí vyvinout k cestování časem. Je to rychlost asi 12bambiliónů na mínus stopjetadvacátou minut za hodinu. Po těchto výpočtech jsem se rozhodl že vyrobím konstrukci, která mě touto rychlostí mrští proti toku času. Jako stavební materiál mi posloužil starý dobrý Merkur. A tak jsem po každém obědě (vyjma první hodinky, kdy jsem musel po obědě spát) stavěl, stavěl, stavěl, masturboval a zase stavěl. Po pár dnech bylo moje dílo hotovo, vypadalo jako Létající kolo Jana Tleskače a tak jsem přemýšlel, jestli jsem místo svých náčrtů, nepoužil náčrt z ježka v kleci, kterého jsem tajně čmajznul Vontům. Ale což, nasedl jsem a započal své dobrodružství. Na displeji jsem navolil rok 1492 a místo Ameriku, chtěl jsem totiž vidět jak upalují Jana Husa a začal jsem šlapat. Nejprve se přede mnou objevila bílá barva a neustále se blížila, po ní následoval prudký náraz do stěny a já si uvědomil, že bych měl začít venku a ne v pokoji.
Venku už to bylo o něco lepší a já poznal že cestuji časem (pokud se ptáte jak se to pozná, tak jste pěkně hloupí, že jste ještě nikdy necestovali časem).
Přistál jsem někde mezi Indiány.
Indiány jsem znal z Májovek a tak sem zašátral v paměti jak se řekne: ,,Kde najdu mistra Jana Husa"
Vyloudil jsem tedy z úst větu: ,,Atakahů čuchej Jan Hus" žádná odpověď. Tak jsem zkusil další větu co znám z Májovek: ,,Utahové jsou slepé Vrány a Dunivý Hrom je velký lhář" v odpověď se mi dostal velký křik a já viděl jak se na mě hrne celý kmen Indiánů (nevím kolik členů má kmen a pro tuto chvíli jsem to nehodlal zjišťovat) Navolil jsem rychle rok 1415 a místo Kostnici, abych se mrkl, jak Kryštof Kolumbus objevil Ameriku.
,,Krucinál, kterej idiot mi postavil do cesty hořící kůl na hranici a ještě ke všemu s člověkem?"
Pecka to byla slušná, ale celkem rychle jsem se oklepal. Právě včas, jelikož se za mnou hnali nějací fáterníci označujíc mě za Kacíře. Řekl jsem si, že v Americe nebudu ani o minutu déle a mrknu se raději do budoucnosti. Na mém displeji se objevilo datum 3056. Okamžitě po přistání jsem se rozhlídl kolem sebe. Všude bylo plno Kyborgů + jeden zvlášť velkej podobajíce se Arnýmu Švorc A negrovi. Namířil jsem si to za ním v domnění, že je to asi nějakej potomek toho Arnýho co hrál v Terminátorovi a chtěl jsem mu vzdát hold. On mě ale na pozdrav chytl pod krkem a začal něco říkat o Johnu Conorovi a Skynetu. Já si zachoval duchapřítomnost a řekl jsem mu: ,,Řekni to mé ruce" on však pevně uchopil moji ruku a začal do ní mluvit něco o Johnu Conorovi a Skynetu. Já už asi poznal která bije a udělal jsem něco, co by udělal asi každý v mé situaci. Ano pomočil jsem se! Moje vysokooxidační moč natekla tomu Kyborgovi za obvody a on zkratoval. Já bleskurychle pádil ke kolu Jana Tleskače a navolil rok 2011. Pak se zjevila opět ta bílá barva a než jsem stačil zabrzdit, hověl jsem si ve zdi našeho činžáku. Tam se mi konečně rozsvítilo a já poznal, že všechno to co jsem zažil bylo jen díky milnému výpočtu, kdy jsem minut za hodinu zapomněl převést na metry za kilometr.
Do příště jsem ponaučen a vím že Old Šetrhendova loď je děravá jako ústa Jana Husa, a že s Kyborgama není radno si zahrávat.

Titulek

23. ledna 2011 v 14:45 | Autor
Tak sem si pořídil taky tééén BLOK na psaní